Linda Hampl Mezrová vystudovala obor Performance & Social Sculpture (MA) a Historii umění (BA) na dvou prestižních univerzitách v Oxfordu. Jako performerka-tanečnice se podílela na pohybově-tanečních projektech písecké Sladovny a v minulém roce i festivalu Jižní Svéráz v Českých Budějovicích. Do loňského roku ve Sladovně působila i jako kurátorka současného umění.
V rámci neustálé chuti se učit absolvovala kurz Choreografie a analýza pohybu pod vedením Hany Polanské a Marie Gourdain, Tanec školám v rámci projektu Studia Altík pod vedením Markéty Pucové a neustále navštěvuje workshopy a semináře současného tance na pražských konzervatořích a pod vedením českých i zahraničních umělců.
V současné době je součástí projektu České Budějovice 2028 Evropské hlavní město kultury – projekt Kreativní mysl – Umělci do škol. Učí tanečně pohybovou výchovu ve školách, na festivalech, pro děti i dospělé v rámci Jižních Čech a Prahy.
„Tanec je pro mne hra, která si sama určuje pravidla, podle toho, jaké má mé tělo unikátní přednosti.“
Stránky, co právě čtete, otevírají celou knihu možností, které jako lidé máme. Jednou z nich je tělo. Tělo je možnost, která se díky pohybu může stát dovedností. Tyto stránky mají sloužit jako úvod do práce jedné umělkyně, která může být na cestě k Vašemu tělu průvodcem.
Co pro mne znamená tanec?
Je to osvojení si vlastní techniky pohybu v každodenní praxi. Vlastně bych to nazvala protančení se životem. Když jsem - před pár lety, rozlítaná a unavená, z dětí, psychické i fyzické nálože, kterou přináší můj život na statku – pochopila, že jsou dny, kdy moje tělo „jede na automat“ a jakmile začnu tančit, nebo provádět nějakou činnost a propojovat ji s technikami, které (se) za ta léta učím, ale vlastně pořád od běžného pohybu odpojuju – tohle je tanec a tohle prostě musím udělat… když tanec zapojím do každodennosti, když jím protknu každý pohyb, cítím se lehčí, mám víc zapojené celé tělo, zpevňuji svaly okolo kostí a neztrácím energii. Ten „můj“ způsob tance/pohybu mi umožňuje se hýbat s lehkostí jak těla, tak mysli.
Co chci?
Protančit se životem. Nabídnout možnost, jak jinak pracovat s tělem, otevřít dialog o tom, k čemu všemu potřebujeme tělo. Pozívat do prostoru, kde se může zkoušet a hledat, kde pohyb každého z nás začíná a kde končí a jak ho provázat a přinést do každodenního života. Opakovaně nalézat rovinu a balanc, propojenost a provázanost těla a mysli. Neexistuje jedna technika, která ovládne jedno tělo, jsou různé způsoby a různá těla, různé rytmy a různé životní situace a naše těla na ně reagují. Hledat, co právě to naše tělo potřebuje, aby se dostalo, kam ho to táhne. Sdílet kvality jak života, tak pohybu. Vytvořit funkční skupinu těch, kteří chtějí v sobě probudit sílu poznání vlastního pohybu, svých limitů a svých předností. Nabízím možnosti a nástroje, které si můžete vzít s sebou kamkoliv a kdykoliv je použít, aby (nejen) Váš pohyb byl lehký a plynulý.
Hledám způsoby a formy, jak tanec přenést i do prostředí škol, kde si ho mohou vyzkoušet i studenti a děti, které by se jinak k tomuto druhu pohybu nikdy nedostali a společně najít způsoby, jak se naučit pracovat s napětím a stresem. Přenést do života radost a lehkost pohybu, skrz který můžeme uvolňovat mysl a být stále vynalézaví a hraví.
Pohyb, tak jak ho známe se děje v určitém jevovém prostoru a kontextu. Čas nám určuje, za jak dlouho se BUDE, prostor nám určuje KDE máme být a mozek z předchozí zkušenosti analyzuje co se TAM bude odehrávat.
Ve své umělecké práci jsem narazila v podstatě na čtyři okruhy témat, která spolu souvisí a vlastně se hodně překrývají. Ve skutečnosti ale prostředí, ve kterém žijeme je obvykle rozděluje samostatnými termíny. Tak, jako se východní medicína zabývá tělem jako celek, tak pro mne jsou tyto čtyři pojmy součástí jednoho těla, jednoho procesu, jednoho propojení tělo-mysl-duch.
„Vycházím z předpokladu, že pohyb je hybná síla života. Po energetické stránce posouvá myšlenky a myšlenkové vzorce, po fyzické stránce posouvá celá těla a jejich schopnosti. „